ÚPLŇKOVÁ ADVAITA SAT SANGHA – 18:00-20:00
Pravidelná úplňková setkání v Mníšku pod Brdy – Lesní studio ShantiRa


V tomto úplňkovém společenství (sangha) sdílíme Bytí, jež je prostředkem k rozpouštění mysli a rozpomínáním se na naši věčnost. Věnujeme se Jednomu, očistnému a klidnému setrvání v Sat-čit-ananda, spontánně mohou zaznít recitace a čtení z knih a posvátných písem Mistrů, inspirativní texty s ozřejměným původem, recitace básní, kírtan (zpěv manter za doprovodu hudebních nástrojů), džapa, meditace, promítání, sdílení apod. Zkušenost (Být si vědom/a esence mysli) nebo (pocit „Já jsem“ Boží přítomnost v našem srdci), tedy cesta poznání (džňána) i cesta oddanosti (bhakti) v podstatě splynou a stávají se nerozlišitelnými.

Cílem je pobýt spolu v lásce a radosti, spojeni podstatou „učení“ milovaných mistrů ne-duality (advaity). Nechávajíce spojovat dvě silné duchovní linie (džňána a bhakti jógy), je konáno pro zviditelnění linie Mistrů ne-duality, jejímž Mistrem, mj. skrze átmavičáru proslulý, je Šrí Ramana Mahariši, dále v dnešní době působící, milovaný Mooji. V českomoravské spirituální linii jsou známí Eduard a Míla Tomášovi, Jiří a Miluška Vackovi, Fráňa Drtikol aj. Každý z těchto Mistrů vede bytosti k odučení a rozpomenutí se, rovněž je neustále a nekompromisně obrací k nim samým a je nekompromisní k jejich hrám ega. Mistrů je hodně, ačkoliv jak sděluje J. Vacek: „Mistr je jen Jeden“. Je konáno v úctě ke všem spirituálním liniím a zároveň pro mezináboženský dialog.

Kdykoliv se inkarnuje nějaký světec, sádhu, guru, mistr, avatar, vždy přináší stejné poselství. A tím poselstvím je dosáhnout Boha. Ze stejného důvodu přišel i Ježíš, zjevil se Krišna a jiní, aby lidem připomněli, že Bůh je láska a že jsou milováni. Rovněž ukázali a ukazují, že láska je oběť ve smyslu zapomenutí na sebe, kdy dáváme na první místo milovaného. Proto nechť jsou zmíněny i další nádherné bytosti: Ježíš Kristus, Máří Magdaléna, Sv. Terezie z Lisieux, Sv. František z Asissi, Dalajláma, Osho, Šrí Swami Vishwananda, Ammachi, aj. Poselství Ammachi zní moudrostí o konečném smyslu lidského života, neboť tím je poznání naší pravé podstaty, která je zdrojem trvalého štěstí, sebedůvěry, životní moudrosti a soucítící lásky ke všemu životu. Nejde o žádné nové učení, ale o prastaré a univerzální poznání, které je přítomno v jádru všech náboženství.

Při setkáních můžeme prožít, že celý svět je prosycený věčnou božskou láskou, která nás všechny prostupuje a každá bytost jí již je. Láska je manifestací prázdna skrze formu. Zde můžeme najít harmonii v sobě, naladit se na manifestaci Lásky ve spojení se skutečnými Mistry ne-duality uvnitř i vně těl, kteří jsou stále spojení s Podstatou, s prvotním zvukem, který zní Tichem, a to vždy pro harmonii celku. Je jen na každém z nás, zda-li s nimi budeme i nadále v trvalém, nepřetržitém spojení, nechávajíce znovu obrozovat vědomí zářivé Podstaty v nitru sebe sama, udržujíce proud vědomí v sobě pokojně… trpělivě… opravdově… vytrvale… a láskyplně ….nebo zda-li se necháme naopak tvarovat do zapomnění. Proto, naslouchejme sobě v Tichu…Proud sám sebe navrací do sebe a je důležité mu nepřekážet“ J.Vacek. Tzn. nevytvářet tlak, být v uvolnění a v plné koncentraci – vždy za jakýchkoli okolností… Být jako Mistr, působící v tichu a ústraní…Ticho a ústraní, jež je samotným stavem neměnnosti i přesto, že je tělo, pohyb, zvuk apod.

Pod neklidným povrchem mysli (aktivita vědomí neboli vědomí v pohybu) leží hlubší úroveň, která je nehybná, tichá a pokojná (vědomí jako mysl v klidu). Je třeba uvolnit mysl do její esenciální přirozenosti (Božího nekonečného bytí). Vědomí samo, které se zažívá jako neomezené nebo nekonečné, a jako nekonečné ho nelze najít v čase ani prostoru. Čisté uvědomování je vždy inherentně klidné a míruplné. Mírem vpravdě jsme. „Mír“ je nezávislý na čemkoliv, co zažíváme, na jakýchkoli okolnostech, situacích, podmínkách. Mír je tu dříve než veškeré přelévání mysli a je současně i v něm. Čím více je prázdno, tím více je lehko a štěstí, radost a láska. Přejme si tedy

navzájem, ať se vidíme a slyšíme, ať rozkvétáme vzájemně, hleďme na sebe očima Lásky, moudrosti, hojnosti a přejme navzájem Štěstí, probuzení a realizaci.

„VELKOLEPOST BYTÍ a skutečnost, že všechno, co potřebujeme, se nachází v Já. Všechno, co v tomto světě hledáme a co je opravdu trvalé - pravé štěstí, radost, mír, světlo, prostor - je v nás. Je to přítomné stále, my to však nevidíme, protože hledáme naplnění ve světě pomíjivosti a změny. Teprve v hodině jedenácté se obracíme ke svému Já. Takové odkládání, třebaže je běžné, rozhodně není moudré. Už po tisíce let zkoumají lidské bytosti podstatu toho, kdo jsme, a kladou si otázku, jaký je účel našeho bytí na této planetě. Mnozí lidé našli co hledali, ovšem miliardy forem, které byli kdysi nazývany lidmi", už zde nejsou. Nyní je řada na nás - nyní jsme my ta živá vlna. Vstoupili jsme do projeveného světa, abychom kráčeli po této planetě a využili svou šanci objevit to, co je v nás nesmrtelné. Všichni máme možnost najít skutečnou svobodu, nikomu není tato příležitost upřena, neboť světlo vědomí hoří v každém z nás. Neustále jsme vybuzení k tomu, abychom na svět pohlíželi z omezeného pocitu osobností – z onoho nestabilního stanoviště, na jehož nejisté půdě se vytrvale snažíme udržet rovnováhu. My se však musíme naučit dívat se ze svého zdroje Bytí. Toto Bytí je hlubší než nebe, větší než prostor - a je již tady. Dívejte se ze svého klidu, ze svého ticha, nikoli ze stavu rozptýlenosti a nepokoje. Abyste našli ticho a klid svého bytí, nemusíte se ani pohnout z místa, kde právě stojíte. Z tohoto místa můžete sledovat energetické proudy, jež spoutávají vaši pozornost a táhnou ji do sféry hluku a osobnosti, kde lidská bytost trpí jedem ega. Nespojujte se s žádným časovým režimem, s žádnou představou a okamžitě se ocitnete v říše neutrality, prostornosti a dokonalého klidu. Strom mysli se možná zuřivě třese, vy však sledujete tento pohyb z pozice nehybného ticha. Rozvíjejte tento návyk. Věnujte pozornost spíše stabilnímu pocitu Bytí než vzrušujícímu pocitu Stávaní se něčím, protože stávání se nikdy neskončí. Poznejte stabilitu Bytí, zvykněte na pocit prázdnoty. Ve skutečnosti vstoupíte do sféry nekonečné radostí, míru, lásky, důvěry a živosti a probudíte tam uznání svému Já. To je pravá sebeúcta. Neztratíte nic ze světa aktivity - vše vám půjde lépe, protože už nebudete plýtvat energií. Všechny vaše klamné představy postupně odpadnou. Je to výhra ve všech frontách. Vaše tělo náleží času, je smrtelné, avšak je v něm nesmrtelná přítomnost. Dokud toto tělo dýchá, využijte jeho fyzické existence k tomu, abyste znovu objevili své Bezčasé Bytí.“ Mooji

"Upni na Mne svou mysl, oddej se Mi, uctívej Mě, klaň se Mi. Když Mne takto přijmeš za svůj nejvyšší cíl a soustředíš svou mysl, dosáhneš přímo Mne."

Bhagavadgíta 9.34.