„I když slunce vychází a září, ne všechen lotos rozkvétá na jezerech na jezerní květy, Jen ty, které jsou připraveny, tak činí. Ostatní musí počkat, až přijde jejich čas. Ale všechny jsou určeny kvést, všechny musejí naplnit své určení… není zde žádný důvod pro zoufalství.“

Šrí Satja Saibaba

„Skutečnou hodnotu člověka lze nalézt v míře, v jaké dosáhl osvobození od svého já. Pravda je poznatelná bez zapojení racionální mysli. Ve ztišení přichází k bytosti sama. Naše vzájemné odloučení je optický klam. Člověk prožívá sám sebe, své myšlenky a pocity jako něco odděleného od ostatního, jakýsi optický klam vědomí. Tento klam je pro nás jakýmsi vězením, které nás omezuje na naše osobní touhy a na náklonnost k několika nejbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu, aby zahrnoval všechny živé tvory a celou přírodu v její kráse“

Albert Einstein

TICHÝ SATSANG ESENCE POSVÁTNÉHO VĚDĚNÍ A NAPLNĚNÍ ŽIVOTA

zvědomění a vhledy do celistvosti

Všechny lidské bytosti mají přímé spojení s tím, co je v nich božské / s Bohem. Jde o rozpomenutí se na jádro božského vědomí v sobě, přiblížení k sobě samé. Nejde o žádné nové učení, ale o prastaré a univerzální poznání, které je přítomno v jádru všech náboženství.

Mnozí vědí, že lidská mysl je hluboce ovlivňována lidmi, s nimiž se sdružujeme. Potkáváme-li se pravidelně s lidmi, jež jsou si vědomi pouze svých hrubých těl a fyzických požitků, zachytí naše mysl jejich myšlenky, které se do ní hluboce vtisknou. Výsledkem je poté mysl přijímající vše vnímané smysly coby skutečné, avšak BYTÍ, které je ZA lidskými smysly, je odmítáno. Proto ani PRAVDA ani LÁSKA nejsou a ani nemohou být prožívány.

Pokud se však bytost zapojuje do satsangu (v sanskrtu Navda Bhakti - doslovně pobývání v dobré společnosti, jež rozvíjí dobré vlastnosti, inspiruje a utvrzuje na zvolené duchovní cestě, pročišťuje a zušlechťuje člověka), kde jest dotazováno na Boha/Pravdu, bytost rozvíjí vyšší vědomí, získává vyšší vědění a postupně odstraní plody nevědomosti jako jsou mentální úzkost, bolest a deprese. Satsang dokáže bytost uvolnit, propojit ji se zdrojem vnitřní energie a tvořivosti, přinést bezpodmínečný klid, mír a radost, které by sama možná nedosáhla. Děje se tak skrze slovo/Pravdu, bez konverzace, leč v jasnosti prožívání. Je věnováno Jednomu, očistnému a klidnému setrvání v Sat-čit-ananda, kdy je uvolněna mysl do její esenciální přirozenosti (Božího nekonečného Bytí). Bytost prožívá celý svět prosycený věčnou božskou láskou, která všechny prostupuje a každá bytost jí již je. Láska je manifestací prázdna skrze formu. Zde jest nalézána harmonie v sobě, naladění se na manifestaci Lásky ve spojení se skutečnými Mistry ne-duality, kteří jsou stále spojení s Podstatou, s prvotním zvukem, který zní Tichem, a to vždy pro harmonii celku. Je jen na každém z nás, zda-li s nimi budeme i nadále v trvalém, nepřetržitém spojení, nechávajíce znovu obrozovat vědomí zářivé Podstaty v nitru sebe sama, udržujíce proud vědomí v sobě pokojně… trpělivě… opravdově… vytrvale… a láskyplně ….nebo zda-li se necháme naopak tvarovat do zapomnění. Proto, naslouchejme sobě v Tichu…Proud sám sebe navrací do sebe a je důležité mu nepřekážet“ J.Vacek, tedy nevytvářet tlak, být tiší, uvolnění skrze vičáru, bhakti nebo obojí - vždy za jakýchkoli okolností.

Mírem vpravdě jsme. „Mír“ je nezávislý na čemkoliv, co bytost zažívá, na jakýchkoli okolnostech, situacích, podmínkách. Mír je tu dříve než veškeré přelévání mysli a je současně i v něm. Během satsangu mohou zaznít recitace a čtení z posvátných písem Mistrů s ozřejměným původem, zpěv manter za doprovodu hudebních nástrojů apod. Děje se tak pro zviditelnění linie Mistrů ne-duality - Šrí Ramana Mahariši, Šrí H.W.L. Poonja, Šrí Mooji. V českomoravské spirituální linii – Eduard a Míla Tomášovi, Jiří a Miluška Vackovi, Fráňa Drtikol aj. Každý z těchto Mistrů vede bytosti k odučení a rozpomenutí se, rovněž je neustále a nekompromisně obrací k nim samým a je nekompromisní k jejich hrám ega. Mistr je jen Jeden. Je konáno v úctě ke všem spirituálním liniím a zároveň pro mezináboženský dialog. Zkušenost (Být si vědom/a esence mysli) nebo (pocit „Já jsem“ Boží přítomnost v našem srdci), tedy cesta poznání (džňána) i cesta oddanosti (bhakti) v podstatě splynou a stávají se nerozlišitelnými. Veškeré vásany (závislosti), dogmata, tendence mysli, strachy, obavy dokáže rozpustit pouze bytost sama přímým prožitkem, jež odkrývá iluzi. Ten, kdo dosáhne Osvobození pomocí satsangu, přestává toužit po touze, což zničí iluzi o světě. Mysl se stane bezmyšlenková a rozpustí se v BOHU.” Pak je nalezen i zdroj domluvy na úrovni srdce, tedy stav klidu a moudrost ticha…

„VELKOLEPOST BYTÍ a skutečnost, že všechno, co potřebujeme, se nachází v Já. Všechno, co v tomto světě hledáme a co je opravdu trvalé - pravé štěstí, radost, mír, světlo, prostor - je v nás. Je to přítomné stále, my to však nevidíme, protože hledáme naplnění ve světě pomíjivosti a změny. Teprve v hodině jedenácté se obracíme ke svému Já. Takové odkládání, třebaže je běžné, rozhodně není moudré. Už po tisíce let zkoumají lidské bytosti podstatu toho, kdo jsme, a kladou si otázku, jaký je účel našeho bytí na této planetě. Mnozí lidé našli co hledali, ovšem miliardy forem, které byli kdysi nazývany lidmi", už zde nejsou. Nyní je řada na nás - nyní jsme my ta živá vlna. Vstoupili jsme do projeveného světa, abychom kráčeli po této planetě a využili svou šanci objevit to, co je v nás nesmrtelné. Všichni máme možnost najít skutečnou svobodu, nikomu není tato příležitost upřena, neboť světlo vědomí hoří v každém z nás. Neustále jsme vybuzení k tomu, abychom na svět pohlíželi z omezeného pocitu osobností – z onoho nestabilního stanoviště, na jehož nejisté půdě se vytrvale snažíme udržet rovnováhu. My se však musíme naučit dívat se ze svého zdroje Bytí. Toto Bytí je hlubší než nebe, větší než prostor - a je již tady. Dívejte se ze svého klidu, ze svého ticha, nikoli ze stavu rozptýlenosti a nepokoje. Abyste našli ticho a klid svého bytí, nemusíte se ani pohnout z místa, kde právě stojíte. Z tohoto místa můžete sledovat energetické proudy, jež spoutávají vaši pozornost a táhnou ji do sféry hluku a osobnosti, kde lidská bytost trpí jedem ega. Nespojujte se s žádným časovým režimem, s žádnou představou a okamžitě se ocitnete v říše neutrality, prostornosti a dokonalého klidu. Strom mysli se možná zuřivě třese, vy však sledujete tento pohyb z pozice nehybného ticha. Rozvíjejte tento návyk. Věnujte pozornost spíše stabilnímu pocitu Bytí než vzrušujícímu pocitu Stávaní se něčím, protože stávání se nikdy neskončí. Poznejte stabilitu Bytí, zvykněte na pocit prázdnoty. Ve skutečnosti vstoupíte do sféry nekonečné radostí, míru, lásky, důvěry a živosti a probudíte tam uznání svému Já. To je pravá sebeúcta. Neztratíte nic ze světa aktivity - vše vám půjde lépe, protože už nebudete plýtvat energií. Všechny vaše klamné představy postupně odpadnou. Je to výhra ve všech frontách. Vaše tělo náleží času, je smrtelné, avšak je v něm nesmrtelná přítomnost. Dokud toto tělo dýchá, využijte jeho fyzické existence k tomu, abyste znovu objevili své Bezčasé Bytí.“ Mooji

Z podstaty samotné je přáno každému, kdo se učením / Pravdou, jež JE prosytí, aby jím záře Absolutna prodchla a pronikla vědomě jeho niterné Já a spočinula v jasu Nejvyššího. Všichni jsme zváni k návratu domů, do původního přirozeného stavu, do spojení s tím, co je v nás božské. Brána do jiné skutečnosti je otevřená všem stále. Láska nás objímá, Světlo nás osvěcuje a moudrost obšťastňuje s úplností vší DOKONALOSTI.

"Upni na Mne svou mysl, oddej se Mi, uctívej Mě, klaň se Mi. Když Mne takto přijmeš za svůj nejvyšší cíl a soustředíš svou mysl, dosáhneš přímo Mne."
Bhagavadgíta 9.34.

Milovaní, jsme zváni k návratu domů do původního, přirozeného stavu…
Vždy po 21 dnech od 18:00-21:00 hod – místo konání bude zájemcům ohlášeno na základě mailového přihlášení